Srůsty po zánětu slepého střeva v 8 měs. věku

Dobrý den, když mi bylo 8 měsíců jsem prodělala zánět slepého střeva. Teď je mi 27 let a nemohu stále otěhotnět. Určitě to budou srůsty, proto mám jít v září na laparoskopii. Když srůsty objeví, odstraní je hned? Když ano, je potom vůbec pravděpodobnost otěhotnění? Nebo jaký by byl další postup?
děkuji

Srůsty se mohou dostranit již v průběhu laparoskopického vyšetřené,ale není moc pravděpodobné, že by u Vás byly již od 8 měs.věku, spíše se dá předpkládat, že jste prodělala zánět vaječníků v pozdějším věku. Pokud budou srůsty nalezeny, lékař je hned rozruší a aby nevznikly znovu(což v 90-80 % vzniknou), je důležité použít nějakou protisrůstovou barieru, v této lakalitě asi nejlépe Hb gel. Poraďte se před výkonem se svým lékařem.

Nesnesitelné bolesti břicha, příběh pacienta po úraze Nahoru

Před čtyřmi lety jsem si při nehodě na kole doslova vrazil řidítka do břicha. To mě začalo druhý den silně bolet, ale proto, že jsem měl hodně práce, nenechal jsem se ošetřit. Zdravotní stav se mi ale zhoršoval a k bolestem se přidaly i střevní potíže, návštěvu lékaře už tedy nešlo odkládat. Byl jsem okamžitě odvezen do nemocnice v Písku, tam se mi ještě více přitížilo, měl jsem dokonce i halucinace. Léčba byla intenzivní a trvala celých osm týdnů, po nich jsem byl konečně zdráv propuštěn domů.

Bohužel tento stav netrval dlouho, břicho mě začalo opět bolet, měl jsem trvale vysokou sedimentaci a opakovaně horečky přesahující 41 ºC, s těmito příznaky jsem byl několikrát hospitalizován.
Nikdy se ale na nic nepřišlo a já jsem měl být podle všeho zdráv. Absolvoval jsem různá vyšetření – kolonoskopii, vnitřní vyšetření kamerou a CT, a dokonce i revizní operaci břicha v Českých Budějovicích, při které byla odstraněna neprůchodnost střev a také uvolněna střeva, která byla přirostlá k břišní stěně. Třetí den po operaci jsem měl opět silné bolesti břicha, byl jsem vyšetřen na CT a okamžitě operován kvůli perforaci tenkého střeva spojené s velkým zánětem. Po této operaci se mi značně ulevilo. Jsem proto přesvědčen, že jsem měl porušená střeva už od úrazu na kole.

Bohužel mne ale opět začalo bolet břicho, jelikož se vlivem zánětu objevily srůsty. Nakonec jsem nemohl ani jíst, stolice se mi opozdila, močení bylo velmi bolestivé. Všechna urologická vyšetření však byla negativní. Až v nemocnici v Plzni mi sdělili, že mi problémy způsobují právě srůsty a bylo mi doporučeno „reklamovat“ zákrok, který mi provedli v Českých Budějovicích. Tam mi bylo řečeno, že srůsty, pokud nejde o organický důvod, nerozrušují. Dostal jsem zásobu analgetik a návrh, abych si zašel pro pomoc za psychologem. Zkusil jsem i tuto alternativu, ale psycholog mi potvrdil, že mám skutečně problém s břichem a k němu nepatřím.

Nakonec jsem se rozhodl, že svůj problém vyřeším sám. Začal jsem se zajímat o problematiku srůstů a hledal pracoviště, kde je léčí. Přišel jsem na nabídku firmy Nordic Pharma, s.r.o. a přípravek Hyalobarrier gel. Oslovil jsem je a projednal podmínky dodání gelu a zároveň hledal chirurgické pracoviště, která nabízí rozrušování srůstů a bude pokud možno privátní a já si část léčby zaplatím, abych měl jistotu skvěle odvedené práce. Nakonec se vše vyřešilo téměř samo. Privátní chirurg MUDr. Kvasnička, když mě viděl zkrouceného v bolestech, mi nechal udělat CT. Byl objeven další nález, a sice krev v břišní dutině, poslali mě tedy okamžitě do nemocnice v Písku.

Zde jsem se s panem primářem Cejpem domluvil na operaci a on se nakonec nechal přesvědčit k použití protisrůstového gelu – na mou odpovědnost. Po operaci jsem se dozvěděl, že jsem měl mnoho srůstů. Patnáctý den po operaci jsem z nemocnice odešel, devatenáctý den jsem začal pracovat. Po tomto zákroku a v podstatě po téměř čtyřech letech bolestí břicha nemám problémy a snad to tak zůstane.

Pokud vím, na chirurgii v Písku jsem si doslova prosadil použití Hyalobarrier gelu a byl jsem prvním. Nyní už tam protisrůstový gel používají i u dalších nemocných. Gel není hrazen pojišťovnou, ale určitě se vyplatí do zdraví investovat. Firma Nordic Pharma, s.r.o. mi ochotně podala řadu informací. Domnívám se, že už není nutné se nechat při problémech se srůsty odbývat, s tím, že se stejně opět vytvoří po každé operaci. Já jsem se přesvědčil, že nepříjemnosti se srůsty, kterých jsem si skutečně užil, mají řešení.

Josef H.

Menstruace mě každý měsíc doslova mučila bolestmi Nahoru

Už na gymplu jsem neomylně věděla, že se blíží mé dny a opravdu se na ně netěšila. Měla jsem totiž velmi bolestivou menstruaci, která mě vždy na pár dní úplně vyřadila ze života. Musela jsem jen ležet, nahřívat si záda a břicho a zobat růžové pilulky. Ve škole naštěstí měli pochopení a já vždy zameškané dny dohnala.
Horší to bylo, když jsem nastoupila do práce. Ze začátku mi pár dní absence každý měsíc promíjeli, ale pravidelné výpadky v docházce se pak většinou staly problémem. Dokonce jsem byla jednou donucena změnit zaměstnání.
Ke své gynekoložce jsem chodila na pravidelné kontroly, ale nikdy mě nenapadlo se jí s bolestivou menstruací svěřit a ona se mě na to nikdy neptala. Myslela jsem, že je to normální, mamka i ségra měly podobné bolesti, ale je pravda, že já jsem asi trpěla víc.

Svůj zdravotní stav jsem začala řešit až poté, když jsme se s partnerem rok a půl bezvýsledně snažili o miminko. Bylo to nejhorší období v mém životě. Proplakala jsem spousty nocí a byla neustále plná strachu, že já se mámou asi nikdy nestanu.

Naštěstí jsem v tu dobu měnila doktorku. S novou gynekoložkou jsme při vstupní prohlídce podrobně probíraly celou mou anamnézu a přišla řeč i na menstruaci. Když jsem jí popsala, jaké bolesti mě už léta sužují, paní doktorka velice rychle odhadla, kde může být zakopán pes a poslala mě za odborníkem. Ten po laparoskopickém vyšetření zjistil, že mým problémem je endometrióza, kvůli které se mi v břiše tvořily srůsty. Absolvovala jsem hormonální léčbu, kdy byla endometrióza zaléčena a následně mi byly odstraněny i ty srůsty, které prý mou neplodnost způsobovaly.

Nejdříve jsem tomu nálezu nějak nevěřila, nezdálo se mi možné, že by srostlé tkáně mohly mít vliv na mou plodnost, ale naštěstí tomu tak opravdu bylo. Důkaz, že jsem vyléčená a lékaři opravdu našli příčinu mých bolestí i neplodnosti, právě leží vedle mě na gauči, je mu 7 měsíců a jmenuje se Vojtíšek.

Aneta U. (27)

Sexu jsem se začínala bát! Nahoru

O panenství jsem přišla v osmnácti letech s klukem, se kterým jsem chodila měsíc. Abych pravdu řekla, tak už jsem si připadala jako panna ve svém věku divná. Jakmile se tedy naskytla vhodná příležitost, šli jsme do toho. No, samozřejmě se žádná velká romantika, ale já byla ráda, že to mám už konečně „z krku“. Krvácela jsem pak ještě týden. Nicméně tato zkušenost mi chuť do dalších sexuálních aktivit nevzala. S Pavlem jsme spolu byli ještě dalších sedm měsíců a prožili spousty krásných nocí.
Rozešli jsme se na jaře a já pak po prázdninách odjela do Budějovic studovat vysokou školu. Bydlela jsem na privátě ještě se dvěma spolužačkami. Spíš než studium nás zajímaly večírky a rozhodně jsme nedováděly jen ve třech, pánská společnost byla na denním pořádku. Sex jsem měla ráda, ale občas se mi stalo, že mi nebyl pohlavní styk vůbec příjemný. Přičítala jsem to opilosti, nezkušenosti či mému nedostatečnému vzrušení.

Ve třeťáku jsem se seznámila s Mirkem. Tentokrát to ale byla to láska jako trám. Našli jsme si podnájem a zbytek studia prožili společně. Bylo to krásné období. Ačkoliv byl Mirek něžný a pozorný, já pociťovala stále častěji bolesti při styku. Nevěděla jsem, co je toho příčinou a ani má gynekoložka nenašla nic, co by to mohlo způsobovat. Můj osobní pocit byl takový, že jsem si myslela, že nejsem správně sexuálně naladěná a začínalo mě to trochu stresovat.
Měsíce ubíhaly a bolesti sílily. Míra začínal být nervózní, cítil se podle svých slov jako neschopný milenec, který mě neumí pořádně vzrušit. Kvůli němu jsem se snažila svou bolest dokonce zapírat. Jenže ono to bolelo čím dál tím víc. A to tak, že jsem si začínala vymýšlet nejrůznější výmluvy, proč dnes ne.
Když už to došlo tak daleko, že jsme měli dvouměsíční pauzu, Mirek vypěnil. Hrozně jsme se tu noc pohádali, on pak někam odešel a vrátil se až ráno, začal si balit své věci s tím, že takhle to dál nejde. I já jsem věděla, že jeho výčitky o kvalitním vztahu spojeném s dobrým sexem jsou oprávněné, ale co jsem měla dělat?
Objednala jsem se tehdy ke gynekoložce rozhodnutá nenechat se jen tak odbýt, přece nejsem blázen, který si bolesti při pohlavním styku jen namlouvá? Paní doktorka si mě vyslechla a tentokrát konečně navrhla speciální vyšetření. Na klinice mi zjistili srůsty v oblasti malé pánve, které byly podle všeho příčinou mých obtíží. Absolvovala jsem laparoskopické ošetření, při kterém byly srůsty odstraněny a díky aplikaci nějakého prostředku, který mi doporučil operatér, už by se neměly vrátit zpět.
Dnes jsou to už dva měsíce, Míra se vrátil, je to přece jen rozumný chlap. Musíme teď dohnat všechny ty měsíce, kdy to pro mě místo potěšení bylo pouhé trauma. Sex mě baví a těším se na každou intimní chvilku se svou láskou!

Kateřina G. (24)

Po tolika potratech se stal zázrak! Nahoru

S manželem jsme se seznámili na brigádě ve Španělsku. Nikdy by mě nenapadlo, že já, holka z jižních Čech si najdu Moraváka a ještě na něj narazím tak daleko od domova. Po čtyřech letech vztahu jsme se vzali a jak už to bývá, začali pomalu plánovat rodinu. Měli jsme v tu dobu za sebou rekonstrukci bytu a útulně jsme se v něm jako novomanželé zabydleli. Prášky jsem přestala brát pár dnů po svatbě. Tajně jsem doufala, že bych mohla otěhotnět už na svatební cestě. Několik týdnů po návratu jsem však zjistila, že se to bohužel nepodařilo.

A nedařilo se to ani v dalších měsících a já začala být nervózní. Objednala jsem se ke gynekoložce. Doktorka nic nenašla a vyprovodila mě se slovy, ať si najdu nějakou zábavu, abych na otěhotnění pořád nemyslela a nestresovalo mě to. Rozhodla jsem se tedy, že začnu chodit na jógu.

Nevím, jestli to bylo jógou nebo šlo jenom o náhodu, ale za dva měsíce jsem zjistila, že jsem těhotná! Oba s manželem jsme byli štěstím bez sebe a začali se na náš malý poklad těšit. Musela jsem ještě na vyšetření k paní doktorce a ta mi potvrdila, že jsem v šestém týdnu, ale ještě neviděla srdíčko. Objednala mě tedy na kontrolu za dva týdny. Bohužel ani při dalším vyšetření nebylo na ultrazvuku srdíčko vidět a plod byl stále stejně maličký. Doktorka mi to tehdy musela několikrát opakovat, nemohla jsem jejím slovům uvěřit, potratila jsem, miminko se nevyvíjelo. Pak mi gynekoložka ještě vysvětlila, že mě čeká kyretáž dělohy neboli jakési vyčištění. Proplakala jsem několik nocí, ale všichni mě ujišťovali, že to se stává a já určitě zase otěhotním. Absolvovala jsem tento nepříjemný zákrok, a jakmile to bylo možné, začali jsme se s manželem o miminko zase snažit. Otěhotněla jsem pak ještě dvakrát a pokaždé znovu potratila. Bylo to psychicky náročné pro nás oba a já začala být opravdu zoufalá.

Absolvovala jsem několik vyšetření a až při hysteroskopii mi byly diagnostikovány srůsty. Podle lékařů k nim došlo po kyretáži dělohy a kvůli nim jsem nemohla ty další dvě těhotenství donosit. Ve specializovaném centru, kam mě doporučila má gynekoložka, mi srůsty v děloze rozrušili a po operaci použili speciální gel, který měl zabránit jejich dalšímu vzniku. Ačkoliv jsem všechna vyšetření a zákroky poctivě absolvovala, nedávala jsem tomu už moc nadějí a pomalu začala přemýšlet o tom, že já se mámou asi nestanu. I přesto jsme to ale s manželem zkoušeli dál.

Za tři měsíce poté se mi udělalo ráno špatně, už několik dní jsem se necítila, ale tentokrát to byla skutečná nevolnost, napadlo mě udělat si těhotenský test a opravdu se objevily dvě čárky. Samozřejmě jsem dostala hned strach, abych zase nepotratila, tohle těhotenství ale probíhalo naprosto bez problémů a nám se v létě narodila krásná hnědooká holčička Rozárka. Tímto bych chtěla poděkovat lékařům, kteří odhalili příčinu mých potratů, srůstu mě zbavili a umožnili nám tak stát se šťastnými rodiči zdravého miminka.

Andrea B. (30)

Miminko můžete mít i po srůstech vaječníků Nahoru

S manželem jsme spolu už nějaký ten rok. Postavili jsme si malý domek za Prahou a začali přemýšlet o dítěti. Myslela jsem si, že všechno půjde jako po másle, za pár měsíců otěhotním a porodím své vytoužené miminko. Jenže nestalo se, a tak jsme čekali a zkoušeli a doufali – nejdříve rok, pak dva…

Čím více času uběhlo, tím jsem byla zoufalejší. S mým manželem Šimonem se velice milujeme, byli bychom dobrými rodiči. Dítě by bylo zajištěné a opravdu zahrnuté láskou. Máme krásný dům, zahradu, blízko do přírody a kousek do města – tady by se malému určitě líbilo. Především můj manžel si totiž přál syna, ale jak běžely měsíce a nakonec i roky, bylo nám oběma najednou dost jedno, jestli to bude děvčátko nebo chlapec, chtěli jsme jednoduše sdílet své životy s malým človíčkem.  Bohužel se ale nedělo nic. Nakonec jsme se rozhodli pro odbornou pomoc, i když manžel byl dlouhou dobu proti tomu. To tak chlapi někdy mívají, ale stejně nám nic jiného nezbylo. Já se nechala velmi podrobně vyšetřit gynekologem a manžel také na patřičných místech včetně spermiogramu. Všechno bylo v pořádku, byli jsme oba zdraví a doktoři kroutili hlavou, proč nám nejde počít dítě.

Když jsem pak jednou, celkem smířená se svou situací, řešila s gynekologem své bolestivé menstruace, napadla ho tehdy spásná myšlenka. Občas jsem totiž trpívala prudkými bolestmi podbřišku, které obzvláště sílily v době mých „ženských dní“. Někdy se ale ozývaly i ve chvílích, kdy jsem je nejméně čekala, například ráno, nebo před spaním. Měla jsem pokaždé pocit, jako kdyby mě někdo nečekaně bodl nožem do břicha. Nikdy jsem nebyla ten typ, který obchází doktory s každým píchnutím, a tak jsem se i tentokrát zmínila o svém problému zbytečně pozdě.  Výsledky vyšetření ukázaly, že nejde ani o nachlazení ani o žádnou infekci. Nakonec po všech možných prohlídkách mě můj gynekolog poslal na kontrolní laparoskopii, jestli se mě náhodou netýkají srůsty. Byla to v podstatě už jediná možnost. Na jedné pražské klinice mi tuto lehkou operaci provedli, a jelikož je během vyšetření našli, rovnou srůsty i operativně rozrušili. Následně mi bylo operatérem vysvětleno, že během operace navíc použili jakýsi protisrůstový prostředek, který zabrání tomu, aby mi orgány opět srostly k sobě tam, kde nemají.

Když všechno tohle proběhlo, začali jsme opět zkoušet miminko.  Popravdě už jsem ani nedoufala a nechtěla si ani dělat plané naděje, že se to povede po takovém rutinním zákroku a já vážně otěhotním.  Neustále mi navíc nešlo do hlavy, kde jsem k těm srůstům vlastně přišla? A nakonec mi to objasnil na jedné z kontrol opět můj gynekolog. Ve dvanácti jsem prodělala operaci slepáku a tento zákrok mě málem připravil o možnost držet v náručí svou sladkou holčičku. Narodila se nám přesně rok po odstranění srůstů, které v podstatě změnily tvar mých vajcovodů a ty byly až do operace na jednom místě neprůchodné. Je nám už oběma sice více než pětatřicet, ale své rodičovství si užíváme naplno a děkujeme všem nadpřirozeným i lékařským silám, které nám pomohly k takovému štěstí.

Helena S. (37)